Představte si, že byste měli doma v celém bytě koberce, a že by byly neustále jako nové, čisťounké a voňavé. Představa je to úžasná, ale to bychom museli být minimálně na oběžné dráze kolem Země. Kdyby měli astronauté na palubách kosmických lodí koberce, tam by to s velkou pravděpodobností šlo, podmínkou je totiž stav beztíže a vznášení se nad povrchem tak, jak to dovedou motýli a čmeláci.
Když si pořídíte domů nový koberec, láká vás se po něm ihned projít bosou nohou, Nebo alespoň nohou oblečenou v ponožkách nebo silonových punčochách. Jde vám o to, aby vaše citlivé receptory na ploskách chodidel zaznamenaly tu hebkost a měkkost, která ihned přináší do mozku jasné signály o tom, že pod námi je pohoda, něco velmi příjemného a hebkého.
Lidská chodidla jsou fantastický senzor pohody, proto také na nich spolehlivě fungují reflexní masáže, jedna z nejúčinnějších technik pro posílení imunitního systému a práci vnitřních orgánů. Chůze po koberci je pro nás jakýmsi balzámem, který alespoň zčásti reflexní masáže napodobuje, proto také rádi chodíme po jejich povrchu naboso, a proto také nepotřebuje na koberci žádnou domácí obuv.
Tam, kde koberce nejsou, a kde se dotýkáme bosou nohou jen tvrdé a studené dlažby, plovoucí podlahy, parket, palubek a kamene, vnímáme, že toto prostředí není vhodné pro relaxaci, ale pouze pro chůzi, a také tato prostředí pro bosonohou chůzi nevyhledáváme.
Bosonohá chůze po koberci má však své limity a těmi jsou paradoxně samotná chodidla. Kdyby se nám nepotila, a kdyby na nich nebyly bakterie, které pot rozkládají, idylka by nikdy nemusela skončit, ale již po relativně krátké době se koberec začne výrazně podobat dlouhodobě nošeným ponožkám. Stačí si přivonět a nikdo vás nemusí přesvědčovat o tom, že tomu tak není. A v takové chvíli je vhodný čas povolat na pomoc čisticí firmu čištění koberců, která speciálním strojem odstraní jak zašlapanou špínu, tak i ten typický ponožkový odér.