Ačkoliv elektrárny patří k jedněm z největších znečišťovatelů ovzduší, je jasné, že se bez elektřiny dnes již neobejdeme. Pohání příliš mnoho potřebných přístrojů, zvláště pak v nemocnicích. Ale i doma by asi mnoho z nás bylo nešťastných, kdybychom nemohli například večer svítit či v horkých letních dnech neměli ledničku či mrazák.
Je tedy přirozené, že hledáme alternativy, jak ji vyrábět „čistě“, tedy bez dopadů na životní prostředí. Do popředí se tak dostávají takzvané obnovitelné zdroje energie, jako je ta solární, větrná či vodní. Ty všechny mají tu výhodou, že neprodukují žádné zplodiny, díky čemuž neznečišťují ovzduší.
To však bohužel neznamená, že jsou skutečně tak skvělé, jak nám jejich výrobci a podporovatelé tvrdí. Například u solárních panelů má jejich výroba poměrně velký dopad na životní prostředí, nehledě na to, že není doposud vyřešena jejich ekologická likvidace. Velké plochy solárních elektráren pak zabírají ornou půdu, kterou by bylo jinak možné využít k zemědělství.
Větrné elektrárny mají podobný problém s likvidací, ačkoliv jejich výroba není pro životní prostředí tak náročná. Také představují překážku v proudění vzduchu, což může mást například ptáky. Nepříjemný je také hluk, který turbíny při svém otáčení vydávají.
Co se vodních elektráren týče, tak ty mění rychlost proudění vody, stejně jako její teplotu. To vše má negativní vliv na vodní rostliny a živočichy v dané oblasti. I když jim například postavíme rybí přechody, pro mnohé z nich se stejně takové prostředí stane nevhodné k životu. Nehledě na to, že zdaleka ne všechny dokážou takovýto přechod najít.
Je tedy jasné, že hesla o elektřině vyráběné bez dopadů na přírodu jsou skutečně jen hesla. Avšak to neznamená, že bychom se neměli snažit používat tu nejméně škodlivou alternativu. Koneckonců, i malý krok vpřed je krokem, a také a stupněm k vývoji výroby skutečně čisté elektřiny. A to je něco, co naše příroda rozhodně potřebuje.