Naše planeta má pouze omezený čas, po který bude existovat. V současnosti se předpokládá, že pokud se nic nestane, zbývá nám přibližně pět miliard let. Ovšem pravdou je, že tato doba bude pro náš druh s největší pravděpodobností ještě kratší. Rozhodně nelze podcenit možnost jak přírodní či lidmi způsobené katastrofy tak i pádu obřího asteroidu, jako byl ten, který zahubil většinu dinosaurů. Je tedy jasné, že pokud chceme jako druh přežít, měli bychom expandovat i na jiné planety. To však není tak jednoduché. Nejprve je samozřejmě vhodné dobýt nejbližší světy naší sluneční soustavy. S tím již začínáme, například v podobě nejrůznějších sond poslaných na Mars. Navíc se již uvažuje i o letu s lidskou posádkou.
Problém však je v dlouhodobém pobytu. Pokud nechceme, aby zde lidé trávili celý svůj život v uzavřených kupolích, bude nutné ony planety přeměnit tak, aby byly vhodné pro přežití našeho druhu. Otázkou však je, se kterou začít. Jako samozřejmý kandidát by se jevil již zmíněný Mars, ovšem při bližším pohledu zjistíme, že je ve skutečnosti prakticky nevhodný. Důvodem je chybějící magnetosféra, což znamená, že si nedokáže udržet atmosféru. Jakýkoliv vyprodukovaný kyslík by byl bezúčelně vyvát do vesmíru.
Proto je dobré obrátit naši pozornost k dalšímu sousedovi, který se naopak na první pohled jeví velmi nehostinně, Venuši. Ta již atmosféru má, byť rozhodně ne takovou, která by pro nás byla vhodná. Neobsahuje totiž prakticky žádný kyslík, zato však velké množství skleníkových plynů, které způsobují, že teploty zde jsou skutečně vysoké.
Navzdory tomu by však bylo podstatně jednodušší zde podíl právě těchto skleníkových plynů snížit a nahradit je kyslíkem. Pomoci by v tom mohly speciální fotosyntetizující bakterie, které by místní teploty dokázaly vydržet. Jistě, trvalo by velmi dlouho, s největší pravděpodobností stovky let, než by se teploty snížily natolik, že by bylo možné zavést tam první odolné řasy a rostliny. Avšak rozhodně je to mnohem lepší šance, než kdekoliv jinde.