Vy totiž do auta nasednete a vystoupíte v cíli své cesty. S nějakými přestávkami třeba. Žádný nervák, žádné vzrušení, nic. Nuda, nuda, šeď, šeď.
Ale zkuste si to někdy vlakem, to je nervák. Představte si, že si koupíte jízdenku s místenkou a dvěma nebo více přestupy. Už v prvním vlaku, který přijel později jen o půl hodiny, nevidíte při příjezdu svůj vagón. Tedy ten, do kterého místenku máte. Pokud budete mít to štěstí, že spatříte průvodčího, tak vám jen lakonicky sdělí, že vagon nebyl připojen. On, pan průvodčí, neví proč. Asi zaspal ten, kdo jej připojit měl.
Nuže, jste uklidněni tím, že vám vrátí peníze za místenku a jedete do místa prvního přestupu. Stojíte na chodbičce, kde je plno a těšíte se na konec téhle jízdy. Jenže stojíte vy, stojí ostatní, stojí i vlak a čeká se, až se bude něco dít. Vy máte jízdenku, tak zvaně povinnou, to znamená to, že musíte jet tím vlakem, který navazuje, protože ten další už pro vás není vhodný. Naštěstí vám peníze neutečou, protože vám průvodčí vydá potvrzení o zpoždění vlaku. Tedy, má to háček. Vy ho musíte v tom nacpaném vlaku nejprve najít. A pak také počítat s tím, že vám kýžené potvrzení vystaví. Pokud se vám nepovede ani jedno, ani druhé, tak jsou tři tisíce za celou cestu víte kde.
Jistě, můžete si stěžovat. Jen to zkuste. Uvidíte sami ten výsledek. A navíc si v prvním přestupním místě, pokud tedy nemáte potvrzení o zpoždění, musíte za hodně drahý peníz koupit jízdenku novou, protože je to holt jiný vlak než ten, kterým jste měli jet. Pokud si myslíte, že tohle vše je jen snůška nesmyslů, tak vězte, že není. Je to zážitek z cesty do zahraničí a skutečně se to stalo. Tím ovšem nechci nikoho odradit od cestování jako takového. Já i přes tyto zážitky cestuji dále a rád. Je třeba to brát, jak to je. V některých případech to samozřejmě nemusí končit tak špatně.